Testovací metody

Společnosti vyrábějící cigarety měří v cigaretách průměrné hodnoty dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého standardizovanými metodami strojového testování. Ve většině zemí regulace nařizují, aby společnosti používaly testovací metody vyvinuté Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO). Americké společnosti dodržují metodu, která byla vyvinuta v roce 1967 ve spolupráci s Federální obchodní komisí (FTC). Další známou metodu strojového testu vyvinula organizace Health Canada, regulační orgán regulující tabákové výrobky v Kanadě. Tyto metody porovnávají obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v různých druzích cigaret, které „kouří“ stroj za stejných laboratorních podmínek, a stanovují relativní rozdíly v jejich obsahu.

Pomocí metod strojových testů se porovnávají různé druhy cigaret, které „kouří“ stroj za stejných laboratorních podmínek. Jak po jejich zavedení uvedli regulátoři, ukazují tyto testy poměrné rozdíly v obsahu mezi jednotlivými druhy cigaret za předpokladu, že kuřáci každou značku drží a kouří stejným způsobem jako stroj. Například u metod ISO a FTC zopakuje stroj každou minutu jedno dvousekundové potáhnutí, při kterém potáhne určité množství kouře (35 mililitrů). U metody vyvinuté organizací Health Canada jsou zablokovány ventilační otvory v cigaretovém filtru a jednotlivá potáhnutí jsou větší a častější (55 mililitrů každých 30 sekund). Následkem toho je při použití metody organizace Health Canada obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého mnohem vyšší. Metoda organizace Health Canada je často označována jako „intenzivnější metoda“ organizace Health Canada.

V roce 1967 komise FTC uvedla: „Žádný test nemůže přesně napodobit podmínky skutečného lidského kouření a, s poměrně širokou tolerancí, nelze o žádné metodě říci, že je „správná“ nebo „špatná“ – účelem testování není určit množství dehtu a nikotinu, které člověk vdechne při kouření, ale spíše určit množství dehtu a nikotinu, které se uvolní, když cigaretu kouří stroj podle popsané metody“.

Mnoho zdravotnických organizací včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) uvedlo, že metody ISO a FTC poskytují matoucí informace o množství dehtu a nikotinu vdechovaném kuřákem a doporučilo, aby množství dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého nebylo spotřebitelům předkládáno. Avšak v mnoha zemích, včetně všech členských zemí EU, je povinné tato množství otiskovat na cigaretové balíčky a v některých zemích vkládat do reklam.

Studijní skupina organizace WHO zabývající se regulací tabákových výrobků a pracovní skupina Konference smluvních stran pro regulaci tabákových výrobků shodně doporučily při testování složek cigaretového kouře používat jak metodu ISO, tak metodu organizace Health Canada.

Náš názor

Žádní dva kuřáci nekouří cigarety přesně stejným způsobem. Čísla vyjadřující množství dehtu a nikotinu, která se uvádějí pro jednotlivé druhy cigaret, nevyjadřují (a nikdy nevyjadřovala) přesné množství dehtu a nikotinu vdechované jednotlivými kuřáky z konkrétní jedné cigarety. Proto jsme souhlasili se zastánci veřejného zdravotnictví, že by vlády měly zakázat tištění obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého na cigaretové balíčky. Eventuálně a přednostně podporujeme takové regulace, které výrobcům nařizují tisknout obsahy získané jak metodou ISO, tak metodou organizace Health Canada. Tak spotřebitelé lépe uvidí velkou proměnlivost příjmu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v závislosti na tom, jak cigaretu kouří a budou moci rozlišovat mezi nabízenými výrobky, což je podle nás vhodnější, než poskytování informací o obsahu jednotlivých složek.

Bez ohledu na používanou testovací metodu se kuřáci nemohou domnívat, že čísla vytištěná na balíčcích nebo v reklamách ukazují přesné celkové množství dehtu, nikotinu, oxidu uhelnatého nebo jakékoli jiné složky kouře, které z každé cigarety vdechnou. A také se nemohou domnívat, že nižší čísla znamenají, že daná značka cigaret je bezpečná, bezpečnější nebo méně škodlivá.