Tabákové výrobky jsou spotřebním zbožím s nejvyšší mírou zdanění na světě, kdy daně často překračují polovinu maloobchodní ceny a každý rok vládám generují daňový příjem více než 200 miliard dolarů.
Vlády využívají daně z tabákových výrobků k dosažení rozmanitých cílů. Spotřební daně a další fiskální opatření používají vlády k tvorbě příjmů. Fiskální opatření mohou sloužit k podpoře cílů veřejného zdraví prostřednictvím snížení spotřeby tabákových výrobků. Fiskální politika je například hlavním rysem Rámcové úmluvy o kontrole tabáku (FCTC) Světové zdravotnické organizace. Článek 6 FCTC uvádí: „Cenová a daňová opatření jsou účinným a důležitým způsobem snížení spotřeby tabákových výrobků u různých částí populace, především u mladistvých osob.“
Obecně ukládají vlády na tabákové výrobky tři druhy daní:
- spotřební daň – výběrová spotřební daň, která se obvykle vztahuje na alkohol, tabákové výrobky a palivo a v některých zemích na širší okruh zboží, jako jsou nealkoholické nápoje, káva a čaj,
- celní poplatky, které se vztahují pouze na dovážené zboží a
- daň z přidané hodnoty (DPH) – obecná spotřební daň, která se vztahuje na veškeré zboží a služby.
Spotřební daně na cigarety lze rozčlenit různými způsoby. V některých zemích, jako např. v Austrálii, Jihoafrické republice nebo Norsku, je ukládána daň „z jednotkového množství“, což je peněžní částka za každou cigaretu. V dalších zemích, jako je Thajsko, Paraguay, Venezuela a Bosna, je ukládána daň „ad valorem“, vypočítaná jako procento z ceny. Tyto daňové systémy jsou známé jako „jednoúrovňové“ systémy, protože všechny cigarety jsou předmětem jedné daňové sazby (buď z jednotkového množství, nebo ad valorem).
V mnoha zemích byly zavedeny komplikovanější systémy. Celkem běžné jsou takzvané „víceúrovňové systémy“, které dělí cigarety do množství kategorií (například na základě maloobchodní ceny, délky cigaret nebo typu balení) a stanovují pro jednotlivé kategorie různé daňové sazby.
Časté jsou také „smíšené“ daňové systémy. Ty kombinují prvky daní z jednotkového množství a ad valorem. Smíšené daňové systémy musí být přijaty ve všech členských zemích Evropské unie. Mezi země mimo EU, ve kterých fungují smíšené daňové systémy, patří Švýcarsko, Rusko, Ukrajina a Mexiko. V mnoha zemích, kde fungují systémy daní ad valorem nebo smíšených daní, je uvalována minimální spotřební daň, což zaručuje minimální daň na každou cigaretu bez ohledu na přijatý daňový systém.
Minimální spotřební daň
V mnoha zemích, kde je zavedena spotřební daň ad valorem byla ve snaze chránit příjmy ze spotřební daně a cíle veřejného zdraví přijata minimální spotřební daň. Minimální spotřební daně garantují minimální příjem z daní na každý balíček cigaret, bez ohledu na jejich maloobchodní prodejní ceny. Omezují také daňové zvýhodnění, které poskytuje spotřební daň ad valorem levnějším značkám, a tím pomáhají předcházet rozšíření levných cigaret, které podkopávají veřejné zdraví.
Od ledna 2011 zavedlo 24 z 27 členských zemí Evropské unie, mezi které patří Německo, Řecko, Itálie, Nizozemí, Polsko, Španělsko a Francie, minimální spotřební daň. Mezi země z ostatních částí světa, které přijaly minimální spotřební daň, patří Argentina, Izrael, Rusko, Švýcarsko, Turecko a Ukrajina.
Různé systémy zdanění mohou mít za následek velké rozdíly v cenových hladinách cigaret v rámci jednotlivých zemí i mezi jednotlivými zeměmi. Například v případě sytému daní z jednotkového množství se za všechny cigarety v zemi platí stejná daň. Na druhé straně v případě systému zdanění ad valorem se za levné cigarety platí menší spotřební daň než za cigarety prémiových značek (kvalitnější a dražší), což způsobuje větší cenový rozdíl. Níže uvedený graf znázorňuje procentuální vyjádření spotřební daně na levné cigarety v porovnání se spotřební daní placenou v některých zemích za prémiové cigarety.
Ve většině zemí (ale ne ve všech) jsou předmětem spotřební daně také jiné tabákové výrobky než cigarety (doutníky, krátké doutníky, jemně řezaný tabák pro ručně balené cigarety, dýmkový tabák, žvýkací tabák a tak dále). Nicméně ve většině zemí je míra zdanění těchto ostatních tabákových výrobků v porovnání s vyráběnými cigaretami mnohem nižší. Následující graf porovnává úroveň zdanění cigaret a jemně řezaného tabáku (tabák pro „vlastnoručně balené cigarety“) v některých zemích EU.
Náš názor
Fiskální politika by měla sloužit jak ke generování příjmů, tak k dosahování cílů veřejného zdraví. Jak uznali odborníci na veřejné zdraví, jsou fiskální opatření, jako daňová a cenová opatření, klíčovou složkou komplexní tabákové politiky.
Nicméně nepodporujeme nadměrné zvyšování daní, které může mít nepříznivý dopad v podobě podkopávání cílů veřejného zdraví. Vlády musí nastolit rovnováhu mezi udržováním daní na úrovni, která stačí k dosažení cílů jejich politiky a zabráněním tomu, aby se tabákové výrobky staly pro dospělé kuřáky nedosažitelnými. Nalezení této rovnováhy závisí na mnoha místních faktorech. Jak uvedl Mezinárodní měnový fond: „Sazby spotřebních daní na tabákové výrobky musí skutečně vyjadřovat kupní sílu místních spotřebitelů, sazby v sousedních zemích a především schopnost a ochotu daňových úřadů vymáhat plnění.“[1]
Jedním z klíčových faktorů při určování vhodné daňové sazby je možný dopad zvyšování daní na vývoj ilegálního obchodu. Je jasné, že ilegální obchod je poháněn velkým množstvím faktorů včetně nadměrného zdanění. Přestože je možné udržovat vysoké úrovně zdanění bez odpovídající vysoké úrovně pašování, zůstávají daně klíčovým podnětem a proto také důležitým faktorem ve vztahu k ilegálnímu obchodu s tabákovými výrobky. Kromě toho musí mít vlády dostatek schopností, ochoty a možností vymáhat zákony a kontrolovat své hranice. Zkušenosti naznačují, že přijímání politiky postupného, pravidelného zvyšování daní v kombinaci s účinnými opatřeními proti ilegálnímu obchodu je nejvhodnějším způsobem, jak mohou vlády dosáhnout jak výnosů, tak zdravotních cílů a zároveň snížit riziko stimulace a podpory ilegálního trhu.
Úkolem jednotlivých vlád není pouze zvážit nejvhodnější úroveň zdanění – je mnohem důležitější přijmout vhodný daňový systém. Špatný daňový systém může pouze podpořit přesunutí poptávky směrem k méně zdaněným cigaretám nebo jiným tabákovým výrobkům. Za základní princip považujeme to, že daňový systém, který nutí spotřebitele přecházet na levnější značky, nemá žádný základ v ochraně veřejného zdraví, protože je jasně stanoveno, že neexistuje nic jako bezpečná cigareta. Proto všeobecně podporujeme systémy daní z jednotkového množství, minimální spotřební daně a sjednocení daní za vyráběné cigarety a jiné zápalné tabákové výrobky, jako je například jemně řezaný tabák.
[1] Potlačení epidemie, 1999, Světová banka. Dodatek A, Názor Mezinárodního měnového fondu.